Jeden zázrak všedního dne

Příhoda jednoho červnového rána. Do konce školního roku zbývá jen pár dní.

Někdy o našem osudu rozhodují vteřiny a odvaha být sami se sebou ve spojení, i když to pro okolí vypadá jako čiré bláznovství.

Zastavuji před školou, loučím se v autě s dcerou. Jsem to já, kdo prodlužuje loučení. Místo jedné pusy tři pusy a znovu rekapitulace, jak odpoledne. Slyším to, je to plácání 🙂.

Stojí za mnou řada aut. Z absolutně “nepochopitelných” důvodů vytahuji mobil !!! abych si přečetla zprávy!!!

Je to ta úplně nejnevhodnější chvíle. Za mnou řada aut a v nich rodiče, kteří vysazují své děti a pospíchají do práce – jak jinak.

Vlastně nevím, proč to dělám…

Hlava: “Co to děláš? Blázníš? Teď? Tady??? Stojí za tebou auta!!!“

Nedočkavci za mnou troubením vyjadřují svůj názor, který je shodný s tím, jak to vidí hlava.

Nenechávám se znervóznit. Koukám do toho mobilu, abych zjistila, že jsem tento měsíc už prošustrovala všechna data. Takže stejně nic…

Sama si říkám, co to má znamenat. Celé se to děje v klidu a hlavě to není jak vysvětlit.

Trochu o tom přemýšlím…

Odpověď příjde za chvíli.

Od školy se dá odjet jen tak, že ji objedete velmi úzkou cestou. Pak je tam ostrá a úzká zatáčka. V zimě adrenalinový sport. Ze zatáčky se právě doslova VYŘÍTIL s vytřestěnýma očima prvňáček na kole s baťohem na zádech, který měl co dělat, aby ten kopec ubrzdil a nepokračovat dál do křoví …

V kopci za ostrou zatáčkou není vůbec místo pro dva. Ti nedočkaví řidiči za mnou by také neměli kam uhnout a ten malý závodník na kole už vůbec ne 😞.

Šlo přesně o ty vteřiny, o které jsem prodloužila loučení s dcerou a koukáním – pro pozorovatele úplně hloupým a nepochopitelným – do mobilu. 

Nebýt těch vteřin, tenhle malý kluk by dneska asi jel úplně jinam než do školy pro nové učebnice do 2.třídy …

Prší, klouže to, působí to usmrkaně, ale den začal vlastně krásně! 

Být v proudu života a věřit, že má pro mě nachystané jen to nejlepší a nebrat tu svou hlavu pořád tak vážně 🙂

Dovolovat si být ve spojení …

Někdy není vysvětlení hlavou na to, co se právě děje v našich životech, ale smysl to nějaký má.

Krásný den nejen dnes.

s láskou Andrea Viola