Jednoho časného rána mi andělé říkali, že dnes je Čas na slíbené SEDMIKRÁSKY.
Divila jsem se: „Dnes? A sedmikrásky? … vždyť mrzne !!?“
Začali se smát a nakazili i mě.
Pak už jen láskyplně, jak oni to umí, s klidem šeptli: „Božské načasování, milá Pozemšťanko.“
A dodali: „V Létě to nevyšlo, vždy byla jiná aktuálnější poselství, která dostala přednost, když jsi byla připravená psát. A teď zase přišel Čas.“
…kdysi jsem snila o domě se zahradou a jednou při cestě na autobus jsem zahlédla jednu nádhernou zahradu a hned jsem věděla, že přesně takovou bych chtěla.
Byla celá posetá bílými sedmikráskami. Od té doby jsem o ní snila. „Když dům, tak prosím takovou zahradu“, prosila jsem si.
… jednoho dne jsme skutečně začali sít trávu před naším novým dome a začala jsem vyčkávat sedmikrásky. A nic. Dokonce jsem si malé trsy dosazovala do zahrady z luk a ze zahrad přátel.
Nic, tedy skoro nic. Jen tři malilinké sedmikrásky.
…jednou si prohlížím ty tři malé bílé statečné a kroutím nad tím hlavou. Bylo mi jasné, že se mám naučit věci pouštět a trpělivě čekat.
Spěchala jsem na svůj sen. A já tak chtěla vysněnou zahradu! V tu chvíli jsem si pomyslela: „Kéž by byla zahrada celá bílá!“
Splnilo se. Je celá bílá. Sedmikrásky a jetel, půl na půl. Od pozdního jara do podzimu mám na očích, jak je dobré si dobře přát, také něco o trpělivosti a Božském načasování.
„Děkuji vesmíre! Za takové školné, za všechno, co mám… Můj vděk je nekonečný!“
Andělé vzkazují: „Lidičky, proste si dobře, myšlenky mají sílu.
A s láskou dodávají: „My víme, že už víte. Právě proto. Když už víte, má to větší sílu. Už nejste začátečníci.
Přejeme vám, abyste si přáli dobře. Může se to splnit.“
S láskou a anděly