Byl to jeden letní prázdninový den – skoro stejný jako každý jiný – jen s tím rozdílem, že v autě neznělo žádné dětské překřikování, vyprávění a zpívání. Jen křupky na zemi zůstávaly. Naše dvě dcery jsem vyložila u babičky v Karlových Varech a vracela se zpátky domů. Nemyslela jsem na nic a jen si užívala chvíle ticha a příslibu na několik volných dní. Ani rádio nehrálo.

Prohlížím si okolní krajinu, jak jen si může řidička při určité rychlosti prohlížet. Oči mi zabloudily na moje ruce a napadlo mě, jak je úžasné, že je mám, a předsevzala jsem si, že těchto pár dní, co mám před sebou, budou odpočívat a vezmu je na manikúru! Žádné zahradnické práce tento týden! Kochala jsem se představou nicnedělání a lenošení s nalakovanými nehty na lehátku v zahradě.

A pak to přišlo. Myšlenka! Napíši knihu! Vše bylo najednou jasné – o čem, s kým a pro koho! Ta představa byla nečekaně jasná! Nápady a myšlenky se začaly valit tak rychle, že jsem si musela zastavit a byla ráda za všechny účtenky v mé peněžence! Ještě, že jich tam bylo tolik!

Bylo mi jasné, že to, co se právě spustilo, není vůbec jen tak a už v tom autě jsem věděla, že tento nápad se uskuteční.

♥

V té době jsem již vědomě naslouchala andělům a jejich sdělení. Ten den se mnou andělé chatovali jako o závod. „Bude to pohádkový příběh o věcech, o kterých dospělí nemají ještě odvahu tolik mluvit, zvláště ne s dětmi,“ říkali. „Je na čase zkrátit vzdálenost mezi Nebem a Zemí. V pohádce a s naší andělskou podporou to půjde snadněji. “

Týden, který následoval, jsem strávila u počítače a jen pilně zapisovala. Ani nevím, zda došlo na tu manikúru. Když se děti vrátily z prázdnin, už se nešlo soustředit. Nicméně sem tam chodily i další myšlenky a nápady.

Na podzim jsem odjela na Bali. Byla jsem velmi unavená ze své role matky a manželky. Moje duše nedala jinak a ukázala prstem na Bali. Rozhodla jsem se pro jednu z největších věcí v mém životě – odjet sama na druhý konec světa – bez manžela a bez dětí. Tato cesta mi velmi ovlivnila život. O tom ale najdete více v mém eBooku o Bali. 

Po návratu z Bali jsem se znova ponořila do psaní. Převážnou část knihy jsem napsala na vlně LÁSKY, které jsem se dotkla právě na Bali. Pohádkový příběh jsem dokončila vloni na podzim v Krkonoších na jedné horské boudě, kde se to anděly jen hemžilo. Diktovali tak rychle, že jsem měla co dělat, abych vše stačila zapsat.

A pak začalo další velké dobrodružství! Ilustrace pro knížku! Od andělů jsem věděla, že to bude žena a také to, že až se s ní potkáme, ihned podle obrázku poznám, že je to ona.

Ilustrátorku Janu jsem poznala na 18. pokus. Pomalu už jsem začala ztrácet naději – i když andělé mě pořád podporovali, že vše je v  pořádku. I můj muž mi říkal, že bych se už měla rozhodnout a že 17 pokusů je už dost! Dala jsem na svůj vnitřní pocit a vedení andělů, že ještě nejsme v cíli. A pak, jako náhodou, jsem se seznámila s Janičkou.

Když jsem se s  Janou Novotnou setkala poprvé a ona položila na stůl obrázek, který namalovala v noci před tím, než jsme se potkaly, a který je mimochodem na titulu knihy, vyhrkly mi slzy – radostí i vděčností. A od té doby jdeme spolu. Vděčím jí za krásnou a vřelou spolupráci, za nádherné obrázky a věřím, že budou po duši také hladit i vás, milí čtenáři ♥.

Občas se mě někdo zeptá: „Kde jsi vzala odvahu vůbec napsat knihu?“
Mohu jen odpovědět: „Nevím. Prostě se to stalo. Ten původní pocit v tom autě byl tak silný, že jsem ho jen následovala.

Vše se postupně poskládalo samo. A pak mám kolem sebe anděly, stejně jako vy, kteří teď čtete. Nechávám se vést a ukazovat si cestu.“
Na mé cestě mi také pomáhá láska a víra v  ní.
Krásné čtení a pohoupání na vlně lásky nejen s Mariánem a Luciánem.