Sedmikrásky. Jak je dobré si dobře přát…

Jednoho časného rána mi andělé říkali, že dnes je Čas na slíbené SEDMIKRÁSKY.

Divila jsem se: „Dnes? A sedmikrásky? … vždyť mrzne !!?“

Začali se smát a nakazili i mě.

Pak už jen láskyplně, jak oni to umí, s klidem šeptli: „Božské načasování, milá Pozemšťanko.“

A dodali: „V Létě to nevyšlo, vždy byla jiná aktuálnější poselství, která dostala přednost, když jsi byla připravená psát. A teď zase přišel Čas.“

…kdysi jsem snila o domě se zahradou a jednou při cestě na autobus jsem zahlédla jednu nádhernou zahradu a hned jsem věděla, že přesně takovou bych chtěla.

Byla celá posetá bílými sedmikráskami. Od té doby jsem o ní snila. „Když dům, tak prosím takovou zahradu“, prosila jsem si.

… jednoho dne jsme skutečně začali sít trávu před naším novým dome a začala jsem vyčkávat sedmikrásky. A nic. Dokonce jsem si malé trsy dosazovala do zahrady z luk a ze zahrad přátel.

Nic, tedy skoro nic. Jen tři malilinké sedmikrásky.

…jednou si prohlížím ty tři malé bílé statečné a kroutím nad tím hlavou. Bylo mi jasné, že se mám naučit věci pouštět a trpělivě čekat.

Spěchala jsem na svůj sen. A já tak chtěla vysněnou zahradu! V tu chvíli jsem si pomyslela: „Kéž by byla zahrada celá bílá!“

Splnilo se. Je celá bílá. Sedmikrásky a jetel, půl na půl. Od pozdního jara do podzimu mám na očích, jak je dobré si dobře přát, také něco o trpělivosti a Božském načasování.

„Děkuji vesmíre! Za takové školné, za všechno, co mám… Můj vděk je nekonečný!“

Andělé vzkazují: „Lidičky, proste si dobře, myšlenky mají sílu.

A s láskou dodávají: „My víme, že už víte. Právě proto. Když už víte, má to větší sílu. Už nejste začátečníci.

Přejeme vám, abyste si přáli dobře. Může se to splnit.“

S láskou a anděly